I Olymp nesmrtných se bohů chvěje
před velikostí lidu, jemuž ostré hřeby
do rukou vbodl, jenž však nyní nebi,
hřeb z těla vyňav, hlasitě se směje
a zdravé všemu vykazuje pěstě,
co vzdorem staví se mu v cestě.
Lid veliký jest, i když v nárůdek se dělí.
Ač skrovným na počet, vykoná skutek smělý:
on zničí obra, kterýž věčně roste, bují,
jehožto divy vesmír naplňují,
jenž s neštěstím se každým k boji řítí,
jenž nesmrtelnosť v bytosti své cítí –
on zničí jej a právě, když ni prstem nehne,
když na břich svůj v stín lenivě si lehne,
on zničí obra toho jako myšku lvové,
on zničí obra toho, nadějí jenž slove!