Bída drak je sedmihlavý –
což jej nikdo neskolí?
jedovatým dechem tráví
celé naše okolí.
Je to k pláči – ve věku tak mladém
naše děti trápí se již hladem,
a nás srdce rozbolí –
zřímeli své mozoly!
Těžko najít kousek chleba,
zavřeli nám stodoly.
Šlehá mráz – je šatů třeba,
dítko boso šveholí:
v objetí i matičky že zima!
Pomozte – ten obraz k pláči jímá.
Prosit pány? – Nikoli!
K čemu naše mozoly?!
I to opozděné ptáče
najde stravu na poli –
dítě mé však hladem pláče,
když se ke mně batolí.
Páže klesá – k práci znovu vstanu:
ještě nejsou tvrdší srdcí pánů
v slzavém tom údolí
tuhé naše mozoly!