Rozjařen plameny cyperské sladké šťávy
Augustus césar mluvil o blesku své slávy:
„Mých činů chvála zní až nad nebesa,
jsem veřejnosti bůh i zátiší.
Když truchlím, smuten svět a se mnou opět plesá;
Evropa ovečkou, jež ku noze mi klesá,
jak vůli mou a rozkaz uslyší;
já historie dnešní hlavní kreslím tahy
a směju se odpůrcům svým –
i národ proti mně kdy zdvihne meč svůj nahý,
pokorně odkládá zas vzdorné svoje snahy,
když hněvivě „Quos ego!“ zabouřím.“
V pozdější chvíli znaven césar v sny se hrouží...
V síň komár vlít. Ta hříčka přírody!
Obličej světapána hrdý,
jenž tisíc lidí vodil v lahody
a nemilostí jiným osud nastlal tvrdý,
svým hnutím odsuzoval k věčné trýzni, bolu,
ten obličej, kol něhož lid zří aureolu –
hle, komáru teď za rejdiště slouží!!