Ó jaké parno! Slunce žárem z dáli
nás bičuje – a v nitru oheň jiný
i mne i Tebe pálí...
Hle, již i pot se s čílka Tvého roní,
nuž, ať nám opona okénko zcloní.
I v šeru komnaty prost zůstanu vší viny;
jak kuřátka dvě budeme tu v houští.
Běloučká opona juž v okénku se spouští –
hle! hlele!..
Závojem černým den si zakryl tváře.
Zřím vzhůru do okénka, hledám dívčí krásy –
jak štědrá luny záře!
Já šťasten spatřil tílka vděčné tahy,
jež za jediný pohled pohár štěstí blahý
mi skytají: zřím vlnící se vlasy,
jež ku hrudi lnou jako vonné houští,
zřím ještě víc – ach! – opona se spouští –
hle! hlele!..