Ó, duchu lidský, všechněch orlů králi,
proč nikdy nevracíš se k zemi zpět?
Jen výše! výše! Mizíš oblak v dáli
a zapomínáš na lidský již svět.
Ó, duchu lidský, ustaň ve své pýše,
vždyť hvězdy smíš zvát svými sestrami,
buď vskutku lidským, vrať se oblak s výše
a poznej lidu bol ti neznámý!
Ó, duchu lidský! Vitězství tvá skvělá
ti dobýt pomáhal i prostý lid,
a přece jeho sláva nezavzněla –
jen v pracných jeho rukou lze ji číst.
Ó, duchu lidský, všechněch orlů králi,
jenž bohů blížíváš se okolí –
již vzpomeň si, že připnout pomáhaly
ti křídla smělá – lidu mozoly!