Čeho je nám třeba? Hojnosť máme slávy,
sterých kronik každý přetýká jí list;
na skále, jíž české, tvrdé byly hlavy,
vzdělán její chrám, jejž zloby Antikrist
nepřemůže více. Jiříka jsme měli,
Jana, duši svatou, Žižku Mesiáše,
božích bojovníků počet vzácný, skvělý –
řadem hvězd a sluncí minulosť je naše!
Čeho je nám třeba? Národní prý síly,
sebevědomí a rázné obrany!
Dostatek jí máme. Nás kdo urazí-li,
v denních lokálkách je ihned ztrestaný,
my pak vztyčujíce rukou mužné svaly,
hrdě radujem se: „To jsme mu zas dali!“
Čeho je nám třeba? Umění a věda
bují jako luh, jejž zrosil deštík blahý –
na jeviště slávy, v politické snahy
každé chvíle křičí jiný napověda.
Staří spolehají na mláď naši čilou,
mláď zas vzory starších očekává,
a tak nezbytně vlasť, matku naši milou,
samá jen a samá musí zdobit sláva.
Ničeho nám třeba. Pachtíme se přece
na znamení, že je život u nás hbit,
rozhodujícím se sférám zalíbit,
pro křížek stavíce kališnické plece!
Čeho je nám třeba? Za Rudolfa krále
kámen mudrců se hledal v Čechách stále.
Bez něho dnes také jistě vyhrajem.
Čeho je nám třeba? Jenom najít lžíci,
na níž bychom mohli s duší plesající
jeden druhého utopit na vzájem!