Ty’s paní, přírodo! Tvůj člověk rob –
nuž, znič jej, znič – nuž, s lidstvem v hrob!
Však možná, že ti po nás vzejde chvíle,
kdy litovati budeš sudby zavinilé,
až blesky vychrlíš z hněvného mraku zdroje –
jak povaha tvá odvěká –
a nebude ni člověka,
jenž nastavil by prsa svoje!