Zde se tajné runy skončily. Ač pak moje oči spatřily Dále více písmen porouchaných, Snad bystřejším zrakům zanechaných,
Já jsem nemoh’ více čísti dále Přemožen jsa citů směsicí, A jen slzy utíral jsem stále Z očí mých se valně prýštící,
Slze radosti a slze smutku, Zvěstující mého srdce půtku; Až pak vítr nevím odkud dmoucí Trochu osušil ty slze vroucí.
I hned já i můj ochotný vůdce Šli jsme s hradu k břehu Vltavinu, Kdežto lodník, pravý protichůdce Onoho, jenž vozí v říši stínů,
Ze spousty nás převez’ do chobotu Z říše stínů nazpět ku životu; Až pak klusem rychlonohé spřeže Spatřili jsme brzo jiné věže,
Co na srázi hrozných strmíc skal Hledí do nesmírné do hlubiny, Kde se valí proudy Vltaviny, A kde orel druhdy kraloval,
Prapor Černohorských knížat vál, I přítomnost pána zvěstoval, A na tvářích šťastných Orlíčanů Čet’ jsem, jak se těší svému pánu,
I nad nimi pán se radoval. A když noční tmy se rozkládaly Nad tím krajem čarodějně krásným, A mne české zpěvy přivítaly,
Tu jsem též byl Orlíčanem šťastným! Tak se Musa lehká zabrala Do otčiny všeliké povídky, A na vínek sobě sbírala
V rozvalinách pozasuté kvítky; Hluboce nadechlať srdce mé, A co jiným bylo tajemné, Neb co druzí zjeviti se báli,
By zlých duchů na se nelákali, Toť mé srdce láskou k vlasti zňaté Uznalo za dávné runy svaté V rázné řeči našich slavných předků. –
A hle, Tobě, kníže nadějný, Zde podávám co dar veřejný Poloviční zprávu o výsledku Svého básnického zpytování,
Které na Tvé předevzal jsem zvání. Druhou polovici této zprávy Sdělím s Tebou oustně v prázné době, Neb Ty dědicem jsa velké slávy
Rád o Slávě dáš povídat sobě. Kníže, jenž jsi Musy zasnoubenec, Přijmi z její ruky tento věnec, A když v pozdějším svém živobytí
Nasbíráš si krásnějšího kvítí K vlastním slavověncům občanským, Pomni v lůně blahých upomínek Na ten skromný naší Musy vínek,
Buda věren zvukům slovanským! Blaho kolem sebe rozsívaje, Svým a cizím štěstím oblažen, Zpomínej si na památný den,
Kdyžto na začátku svého Máje, Slaveného rodu zdárný člen, Byl jsi k českým stavům přivtělen!6
Cookies on Poetry Cove