„Nesvornost – (tak tajné runy znié)
A neláska k svojim pobratřencóm,
Ba i odščepenstvo kmenovnié,
Oddanost že slepá k cuzozemcóm,
Svár, co kališnické rozžže války,
Až i po vítězstvě dvúvěkém
S královým sie skonči útěkem,
A hle národ klesnu do zahálky,
Nevázanost jedněch, spiatost druhých,
A předsudkóv vláda vítězná,
Jejéž ruka hrubě železná
Spiáše všecky stavy do pút tuhých:
Toť sú byly viny vašich dědóv;
Chraňte sie jich co dědičných vředóv,
Medle držte se jich stkvúcích cností
A svobodni súce od jich bludóv
Dojdete dřév tejto velikosti,
Jež nám určena jest od osudóv.
Přede všiém svornosti buďte pilni,
Nebo mysli shodné v obci svorné5
Svazkové sú srdec nerozdílní,
Pevnější než hradby nerozborné,
Než Zvěkovské věže věkozdorné!
Láska k vlasti, ta bez chtiéče ziska,
A národstvié múdré, bez nátiska
Cuzie, jinotvárnéj národnosti,
Buďtež neodstupné od vás cnosti.
Jedni hrdost, druzí podlost sprostú
Ze svých srdec rázem vyžeňte,
V národniú jú hrdost proměňte,
A uzřiéte kakie žně vám vzrostú:
Neb ta čacká hrdost národnié,
Osvětú když bude podněcena,
Vám vlastenskú roli zúrodnié,
Že se vaše setba zazelená,
I že miésto pustej, prázdnej řasy
Ponese vám juž plznějšie klasy,
Juž i polských květóv do věncóv,
By sie jimi mužie ozdobili,
Již by věru dostojnější byli
Jmene jinej trsti vlastencóv!
Však pro Bóh svornosti buďte pilni,
Nebo mysli shodné v obci svorné
Svazkové sú srdec nerozdílní,
Pevnější než hradby nerozborné,
Než Zvěkovské věže věkozdorné!“