Kdo svou myslí pozoroval shovívavou,
Jaký na světě tom plodí svár a zmatek
Mnoha potřeb světských častý nedostatek,
Jenžto chleba žebře, lačnou zhrdna slávou,
Kdo ví, jakby leckdo cestou kráčel pravou,
Jakby leckdo nepouštěl se do šarvátek
Proti druhu svému, kdyby malý datek
Skrovnou opatřil jej živností a stravou;
Kdo ví, jakých potřeb žádá nespočtených
Jícen vyprahlý a pustý žaludek:
Ten se zdrží šprýmů vtipem zaplavených.
Kdo zná ještě jiné spády ukrytější:
V tichém srdci zatají svůj úsudek,
Promina všem tělům šmejdy tělesnější!