Blázen jest, kdo je mnou obdařen jsa hrudí,
Játra, žluč a slezinu a ledviny
Souží smutkem daremným z té příčiny,
Že svět ohavný se ohavnostmi trudí;
Buď svým přísným soudcem každý jemný sudí
Viny svého bližního i neviny,
A když na dně vypátrané hlubiny
Skryté bezpraví ve srdci smutek zbudí,
Netrap velmi touto žalostí a strastí
Srdce svého, ni svých skormoucených třev,
By tvá žalost zrádnou nebyla ti pastí.
Nad tvým slušným smutkem, kdyby trval déle,
Nevzešel by přátelský ni žal ni hněv,
Plesaliť by nad ním tvoji nepřátelé!