Ptáme se též s pokorností ostýchavou
Mistrů novější i starší moudrosti,
Nenajdou-li všecky jejich hodnosti
Množství náhradníků s duší dotíravou?
Včera opustil nás, smrtí porván dravou,
Mistr Feudorum, man školní kárnosti,
Zítra zajme sídlo jeho lénosti
Jeho žák, co železou byl kojen kravou;
Oba do též jedné chodili jsou školy,
Sebírali spolu klasy na tom poli,
Na němžto je sbíral děd i prapraděd:
Kdyžto Rafael neb Tasso skonat měl,
Kdož jim z dotíravých hejsků říci směl:
Brachu milý! Ote-toi, que je m’y mette!8