Planá proza našich ovocem je časů,
V nichžto víra s nedověrstvím bojuje,
Co své žáky jedem pýchy častuje,
By jen v rozumu svém hledali svou spásu.
Blahověrný poutník, jenžto ku Parnasu
Po trnatých stezkách zbožně putuje,
Kde svých bohů svaté sledy stopuje,
Posměvačných jedva pozbude se hlasů;
Věštec, jenžto dále jasným hledí zrakem,
Ví, že jako onen svatý hrdina,
Na smrt bude válčit s nevěřícím drakem.
Srdce věští husté zahalují chmury,
I jak odhodlaná k smrti družina,
Díme písním: „Salutant vos morituri!“6