Ona láska, která víže
Syny k otci dobrému,
Tato spojila nás blíže
K oučelu dnes blahému!
Budiž naší drahé vlasti
Mnohá léta zachován,
A požívej díkův slasti
Věda, že jsi milován.
Že ode všech synů zdárných,
V nichžto české duše vrou,
Milován jsi bez slov marných,
Nízkou spjatých pokorou.
Svůj ke svému! tak to velí
Zjevný zákon přírody,
Láska ku vlasti se dělí
S druhem o své výhody.
A kdo cnostně nenávidí
Odštěpencův nevěrnost,
I jest vzorem věrných lidí,
V kterých žive duch i cnost:
Ten si dobyl cti a chvály
Z čistých zdrojů čerpané,
Ten ve pozdních časů dáli
Heslem úcty ostane!
Kéž by Tebou sláva květla
Karlových škol dál i dál,
Aby šiřitel jsa světla,
Láskou k pravdě déle plál!
Sladké vědy medem čistým
Svoje vděčné žáky poj,
S vědomím to, Mistře, jistým
Že’s neživil trubců roj.
Pečuj dále jako Marta
O vlastenské potřeby,
Dokáže Ti naše Sparta,
Že nejsme darmochlebi!
Ó by Tebou sláva květla
Celé české otčiny,
Ó by Hygeja Ti vpletla
Věnce v pozdní šediny! –