Otec odebral se k otcům,
Ke blahému životu,
Zanechav svým sirým dítkám
Bolnou v srdcích tesknotu.
Běda, na obloze české
Jasné slunce zašlo nám!
Nejvyššího ztratil kněze
Obnovené Slávy chrám!
Jeho slova, jeho činy
V českých srdcích nezhynou,
Ku potomkům nejpozdnějším
V proudu věkův doplynou.
Svornost byla heslem cností,
Ku kterým nás nabádal,
Blaho vlasti na svornosti
Českých mužů zakládal.
Nuže budiž učiněno
Jeho kšaftu za dosti:
Drahé Jungmannovo jméno
Buď nám heslem svornosti!
Buď nám heslem lásky k vlasti,
Která život duchovní
V dřímajících budí duších
Ku vyššímu puzení.
Takto slunce k zrůstu pudí
Shnilý národ semene:
Takto anděl Páně zbudí
K slávě tělo pohřbené.