Moji milí přátelé i nepřátelé
Velmi laskavě se na mne hněvají,
Že své písně zpívám sobě podtají,
Neb že nezpívám již ničehož nic cele.
„Každý člověk tak si lehne, jak si stele,“
Šťastní páni z teplých lůžek volají
Ani platných námítek již nedbají,
Na příklad, že větrák za větru jen mele.
Jakých větrů básník na svůj mlýn si přeje,
Nemá-li být větroplachem klassickým,
Co vždy pěje, jak mu Zefír sladce věje:
To ať porota mých soudců vyzpytuje,
Pak se vtípí vtipem geografickým,
Zdali Boreáš, zda Zefír na mne duje?