Vítáme Vás sypouc kvítky
V cestu Vaši z ciziny,
Blaze vkročte mezi dítky
V lůně milé otčiny.
Nemoc, jenž Tě otče dlouhou
Trýzní bolně svírala,
Ta i naše srdce touhou
A bolestmi stíhala.
Opuštěný nevesele
Tvůj na nás pohlížel hrad,
Naň jsme, dítky osiřelé,
Smutně zhledly častokrát.
V Tvojich předků starém znaku
Statný rytíř smutně zřel,
Jakby u žalostném zraku
Tajně skrytou slzu měl.
A na hradě v noci tmavé
Kvílil pánu věrný pes,
Až ty nářky pronikavé
Opětoval háj i les.
Na vodách pak Uslaviných
Něžná labuť úpěla,
A na ňádrech labutiných
Vodní lilje slzela.
Jarních posel radovánek,
Čáp se dlouho skrýval nám,
Osiřelť i jeho stánek,
Pak bez družky přilít’ sám.
Vy jste přišli – a hle! v nové
Všecko plyne radosti,
Lepší nastanou již dnové,
Méně bude žalosti.
Zdrávi buďte mezi svými,
Vzdáleni jsouc Adrie.
Mezi srdci upřímnými
Ráj se Vám zas rozvije!