Z naddunajské krásné země,
Z lůna milé otčiny,
Přišels mezi české plémě
V povltavské končiny.
A hle, sotva že jsi pobyl
V naší vlasti krátký čas,
Již jsi mnoho srdcí dobyl,
Jemný mrav Tvůj získal nás!
Českých předkův činy slavné,
Jejich řeč a jejich mrav,
Jejich cnosti starodávné,
I nynějška zdárný stav,
Vábí Tvého ducha mile,
Zvou Tvé srdce k soucitu,
A tak, kníže ušlechtilé,
S námi spěješ k prosvitu.
A když někdy z oka Tvého
Zemská spadne záslona,
Spoj se s duchem děda Svého5
Zdárný synu Egona!