Slabý ohlas zpěvu labutího
Časně zesnulého pobratřence,
Jenžto věštího byl hoden věnce
Z nejkraššího kvítí domácího,
Ve slovanských sadech květoucího,
Vyslyšte ó drazí vlastencové!
Poslyšíce, bohdá zaplešete,
Že ten blud, co rozkolnictvím slově,
Blud a svár, jenž slovanský mír hněte –
Nabývá svých moudrých protivníku
V zemi Lechů – hrdých rozkolníků!
Zdali „Kochajmy się“ heslo svaté
Má mít platnost jenom v jedné části,
Která dílcem slovanské jest vlasti,
Dunajcem a Němnem neobjaté;
Tento spor, jenž bratry Lechy mate,
Lechy sebe jenom milující,
Jako svodná bludička hned zhasne
Před jitřenkou krásně vznikající
Rozsáhlejší lásky světospasné;
Tehdáž slovo věští, v zpěvu smělém,
Bude učiněno Slávy tělem!