Ze slovanské přímé hostinnosti, Za pěvcovu duši šlechetnou Naše Musa Tryznu vystrojila, U stolu pak svého milé hosti,
Hospodyní ráda ochotnou Besedníky české uhostila. Ku přípitku tedy nábožnému Ať se třikrát ozve „sláva!“
Sláva budiž pěvci germanskému, Jenžto hájil svobody a práva V době trudné, když hlas svobody, Svému hlasateli šlechetníku,
Věru nedopřál té výhody Jako pozdějšímu hlasovníku. Sláva jemu, an si svojí slávy U nelehkém dobyl zápase,
V službě svaté národů všech zprávy Na příkřejším onom Parnase, Kde ve slávě věru není láce, Leč kde sláva velké žádá práce.
Nuže čistou krví české révy Slušně oslavme ty žalozpěvy U pohřební této hostiny! – Kdož jsi druhem české družiny,
Kdo máš srdce vřelé, světlou hlavu, Kdo ctíš slovo moudré, statné činy, Na věstcovu tedy čest a slávu Vychyl plný koflík mělničiny!
Lenau byltě šlechticem a šlechetníkem, Svobody a práva věrným zástupníkem. Věru šlechtic byl on v duchů říši, I jak zeman, šestnácti vnuk předků,
Čítá šestnáct dávné slávy svědků, Pochovaných v pergamenův skrýši, Takto Lenau v příštích časů hluku Má též diplom urozenství svého,
Ale podstatnější, ale vyšší, U nejdalších pojištěný vnuků, Zbudou-li se chtíče soběckého, Jestli vášni nepodlehnou nižší,
Jestli muži srdce železného, Po železných drahách chvátajíce, Ziskem nebudou se řídit více, Nežli citem srdce šlechetného,
Nežli slovem věštce nadaného. Ale jako v zemi zaslíbené Proti dravým proudům Moslemínů Godofred svou zatknul korouhev,
Tak čas, mstitel víry zneuctěné, Takto mstitel slávy zapomněné, Věstcům novou získá Palestýnu, Kde jich sláva znova vyjde v jev.
Vítej víro v možnost lidské cnosti, Pod znakem té víry spasitelné, Vítej věstcům krásná budoucnosti S rukojemstvím slávy nesmrtelné.
K novým zpěvům ve všech jazycích Strojtež věští mužové své lyry, A zpěv božský z prsou věřících Pravověrné zbudí bohatyry!
Cookies on Poetry Cove