Když jsem tebe vyprovázel
Domů přes lesíček,
Svítil na nás smutně z oblak
Bleďounký měsíček.
Ach co vše jsem tu pocítil,
Vyslovit nemohu;
Mně jen jest to povědomo,
Mně a pánu Bohu.
Chtěl jsem tebe políbiti,
Žádný nás neviděl,
Znali jsme se přes tři léta:
Přece jsem se styděl.
Pod nízkým tam pod jedlovím,
Kde chvojina hustá,
Zamhouřil jsem směle oči,
Namířil jsem ústa.
K tobě jsem se ponachýlil,
Ruku tiskna směle;
Ničeho jsem nedocílil,
Mráz mi šel po těle.
Ještě kousek cesty zbýval
Do tvého domova;
Chtěl jsem tobě povědíti,
Chtěl jsem jen tři slova.
Bůh ví, co to bylo; chtěje
Mluvit oněměl jsem,
Chtěje tebe políbiti
Celý zkameněl jsem.
Ó bych směl tě ještě jednou
Domů provázeti;
Chtěl bych pak se jinak o tvou
Lásku ucházeti.