Potomků všech zlořečenství
Tvoje budiž oučastenství,
A za hroznou tvoji setbu
Na hřbitově matky–vlasti
Sklízej duch tvůj věčnou kletbu
Plnou hanoby a strasti.
Jako strašidlo, jak můra,
Jako upír bloudící,
Jako krupobitím chmura
Rolníkovi hrozící:
Po všech peklích toulej se duch tvůj
A na věčné pouti nepostůj!
Dlátem dějepravným vrytou
Do tvrdého jádra mramoru
Čti tvou hanbu nepozbytou
Vnuk tvůj na svou hroznou příkoru,
Aby za tvůj mrzký čin se styděl,
Jak se ďábel za svou tlapu stydí,
Tebe proklínal a nenáviděl,
Jak pes otce-vlka nenávidí!