Do rozkošných časů, vlast tovidí!
Naše literáctví upadlo,
Vázne papírna i pisadlo,
Ač ten náš věk dosti hadrů klidí.
Učenost se za verše už stydí
Jak matrona, když jí zrcadlo
Smutné poskytuje divadlo,
Že tvář spustlá marně hochy šidí.3
Role poetické ladem leží, –
Trochu zemčat, trochu zádeňku
Z nemrvených polí proza těží.
To však útěchou jest pro poety,
Vaří-li z těch zemčat pálenku,
Že jí nelze ztržit bez palety.