Vy co sobě snad dost slušně stěžujete
Že se znělka úzké kleci podobá,
V nížto tuhá sevřenost a poroba
Lapeného křovníka až běda hněte;2
Lépe učiníte, kdyže zůstanete
Ve křoví, kde prostrannosti zásoba
Není zámínkou, by mužná žaloba
Zněla steskem zavřeného křovníčete.
Jazyk, jenžto aby stal se kyrysníkem
Vězí v těžkém nevolných slov brnění,
Nemůž býti švárně hbitým harcovníkem:
Jemu protiví se obratného šiku
Čtrnáctero mrštných veršů skupení, –
Jazyk náš je jonák hulánského cviku!