„Jak se líbí v kleci panáčkovi?“
Pravila čečetka ke kosovi. –
„Hvízdáť, hvízdáť ještě časem svým;
Ale kteraké to hvízdání?
Prvé tvojím hlasem prorockým
Zvěstováno nám jest svitání,
Až se ozývalo křoví celé;
Nyní – styď se – nyní tak nesměle
Jenom tichým pištíš hlásečkem,
Jako bysi přestal být kosem!“ –
,Jiný v křoví, jiný v kleci los!’
Odpověděl opatrný kos;
,Kdybych vám upřímně zpívat chtěl,
Jakých zisků bych se nadít směl?
Z vás posluchačů by peří drali,
A zpěváka na rožeň by vzali!’