Všecku bolest vylí, srdce rozželené,
Dutinami lyry smutkem ověnčené,
Ozvěte se, úpěnliví zvukové,
Pronikněte nářkem ticho hrobové!
Sotva pohřební pochodně doplanuly,
Sotva kvílících trub hlasy umlknuly,
A již zase nová kořisť žádána,
Nová rána Českým srdcím zadána.
Od Dunaje k Vltavě a k Dněstru dále
Přiletěl jest zvěstný havran nenadále,
Smutnou hláše Slávy synům novinu,
Jaké ztráty dotkly Čechů otčinu.
„Klesla v hrobku větev s kmene Popelova,
Nad ní pláče sirý rod a zbožná vdova,
Pro tu ztrátu hořekoval dobrý král,
Dobréhoť Mu – přisámbůh! – hrob rádce vzal!“
Protož kde Vltava i kde Labe plyne,
Tam kde Visloka i prudký Sán se vine,
Tu kde Dunaj vlaží hrady stolečné,
Plynou pro Augusta slzy společné.
Dobrý kníže! sladce spi ve vlasti lůnu,
Duch tvůj vznášeje se kolem světla trůnu
s Rudolfem a s Karlem*) v spolku bratrském,
Sviť nám trojím tmu plašícím paprskem!