Jak když mine zima trvanlivá,
I když na zemi se uhostí
Vesna, všechněm tvorům přívětivá
Pěstounka i luk i polností,
Tak ta nevěsta nás potěšila,
Kteráž císaři se zasnoubila.
Od hor Krkonošských do Moravy,
Od Dunaje po všech končinách,
Kdež teď pod stejnými omlad’ právy
Národ oslavený v dějinách:
Hrady, města, vesnické pak stánky
Nové naplnily radovánky!
Sláva, i zas sláva! ozývá se,
Kdežto slovanský je slyšet hlas,
Neb se nad námi skví v nové kráse
Se dvou jasných sluncí jarní čas,
Jenžto v rolnících tu víru městí,
Že nám Bůh dá úrodu a štěstí!
Hleďme na královskou naši Prahu,
Jak se ona celá raduje,
Že teď k manželskému kráčí blahu
Král, Jejž národ věrný miluje,
Slavná Praha, hlava české vlasti,
Krále jarého se těší slasti.
Dlouho tedy i mocný Bůh ať chrání
Františka i dobrou Alžbětu,
Aby jejich šťastné panování
Pomáhalo vlasti k rozkvětu,
Aby řeč i věrnost české země
Po nás zachovalo naše plémě!