Liduško, hezká jako růže když rozkvítá,
Kterou větérek líbá, a ponejprv vítá;
Hezčí než krůpěj rosy v liliovém věnci,
Poslyš Liduško, zpívám o tvojím milenci!
Jak potok čistý, jasný, prohlídavý do dna,
Tak, Lidko, duše tvá je čista i lahodna,
Tvé srdce nezkalené, jako modré nebe;
Slyš, Lidko, zpívám o něm, kdo jen živ pro tebe!
Víc nežli světlo luny oblohou plynoucí,
Než slunce nade mořskou hlubinou planoucí
Oko i srdce Lidka povahou zanímá;
Slyš, Lidko, zpívám o něm koho láska jímá!
Zpívám o tvářích, které hoří, které blednou,
Když na ně modré oči Liduščiny zhlédnou,
Však v ústech zajíká se odpověd s otázkou;
Slyš, Lidko, zpívám o něm, jak je zmořen láskou!
Jakož se štíhlá jedle vznáší nad křovinou,
Tak spanilá Liduška nad panen družinou,
Každičké hnutí ducha šlechetnost maluje;
Slyš, Lidko, zpívám, kdo tě nade vše miluje!
Ach, když se čarokrásná Liduška usměje,
Tu hned se oheň i mráz po srdci rozleje;
Co vidím? hezká Lidka usmívá se skrytě?
Miluj mne, Lidko, miluj, ty andělské dítě.