Ty dítě bledé, nech té lásky,
a buď mi jako dřív zas cizí,
to plané jsou jen povídačky,
že z duše láska nevymizí.
Jen v písničkách to slýchat ještě,
že láska v srdci nepohyne;
to byly jednou krásné zvyky –
však teď už, dítě, všechno jiné.
Tvá duše plna víry silné,
a já už nemám v srdci žádné,
ba řek bych, že jsem bez naděje,
a tu ta láska brzy svadne.
A proto, dítě, nech té lásky –
dnes posledně mnes políbilo;
i zapláčem si spolu chvíli – –
mně lásky tvé by líto bylo.