Vítr, vítr, vítr! Kolem oken hučí,
opírá se o dům, do komínu zpívá,
do klidu a míru jeho rány zvučí,
pod okapem šedým na chvíli se skrývá.
Jak mne láká písní, kterou v komín roní,
abych poklid zrušil, který v duši zvoní!
Vášeň! Přijde v míru, dotírá se k duši,
chvíli ustane a zase zbraní bodá,
někdy padne v boji, někdy štěstí zruší,
když je slabý sok a když se duše podá.
Vítr v okna hučí, do rána však zmizí!
Bojuj, vášni, chvíli – duše vyjde ryzí!