Vášním.

Jen zvučte si, vy vášně sladkých snění – zde v duši mojí pro vás místa není – jen laškujte, jen sviťte jako zlato – mou duši mladou nekoupíte za to –

jeť skryto v jejím bytu kouzlo svaté, jež volně pouští mysli síly spjaté. Ty síly vzplanou v rozum, jindy spjaté, a poznají, co ve vašem jest snění,

ač tím se chvástáte jak modly svaté, že mimo zlato ve vás nic juž není – že vzpomněly jste, děkuji vám za to, jsem skrovný však a nechci vaše zlato!

Mám v duši svojí mladé svoje zlato, je rukou mateřskou tam pevně spjaté, že miloval jsem otce, dal mi za to, co marno hledat’ ve vášnivém snění –

tam není z toho nic, tam ozvuk není – tam není z duše ono kouzlo svaté. Cnosť vštípili mi drazí v době svaté, krásnější nad poklady, vášní zlato –

jíž chrání věčnosť, které u vás není, a ruce mladé, ku modlitbě spjaté – ó tichý klid za nezkrocené snění, dech míru, lásky nedám, vášně, za to!

Jsem v duši rád – osudu díky za to! – v tu duši mou že tekou proudy svaté, že za byt slouží zátiší a snění, že oděna jest v pevné víry zlato –

že křídlo míru uzavírá spjaté tu duši vám, že vchodu do ní není! Jsem v duši rád, že vyrušena není v té hudbě žití, které nedám za to,

co, vášně, máte v luzné ruce spjaté – jsem v duši rád, že učí hudbě svaté a jasné i to řeči mladé zlato, když zvoní písmem u mladistvém snění!

V mém žití snění, v kterém vášně není, chtí míru zlato, denně prosí za to ty k sudbě svaté ruce moje spjaté.