U fontány stojí davy,
na večer když stříká,
hudba jejich plní hlavy
jako elektrika...
Akkord zavzní, a juž v ústa
písně za ním vnikly:
to jsou ryze česká gusta,
těm jsme dávno zvykli!
Při fontáně píseň hrává
všemi v pěkné shodě,
i ten bumbal chválu vzdává
pouhopouhé vodě.
Co je barev ve fontáně,
jež je tolik poëtická!
Zde svou barvu najde maně
každá strana politická...
A ta voda její šumí,
tajemně tak šepce v jasu,
že, ač slyší, nerozumí
ani špicl tomu hlasu!