Těm, co mi radí.

Těm, co mi radí k vezdejšímu žití, kde na chlebové skývě nůž se třpytí a v slunci krůpěj potu, vzniklá prací, kdy stížen, sklíčen po práci se vrací

duch lidský jenom k spočinutí těla, má o ně péči, jiné sotva dělá – – těm, co mi radí, jak to mnohý dělá, když zklamal sebe sám neb jiný v žití –

bych spěl jen k holé proze svého těla a k dobru, které ve zlatu se třpytí, k těm činům, které s úrokem ti vrací, kdo těžil hmotnou těla svého prací – –

těm, co mi radí zapomenout’ prací, co duše žádá a co duše dělá, ji zkrotit’, když se ke snům mládí vrací a snů jas nésti hodlá v další žití –

ji shasnouť, když se touhou mocnou třpytí v kraj lepší, jasší vyletěti z těla – – těm, co mi radí k dobru, kráse těla a slávě zisku neúmornou prací,

když málo síly v duši mé snad třpytí, to dělati, co jejich duše dělá – těm, co mi radí zapomenout’ žití, jež pověsť na svět po smrti zas vrací – –

těm, co mi radí, když se v duši vrací vždy touha krasší, vznešenější těla, se vrhnout’ v náruč rozkošného žití a toho užít’, co jsem získal prací,

tu masu kojit’, která slávu dělá těm, co se v zlatu, drahokamech třpytí – – těm, co mi radí, když se duše třpytí, tam vrátit’ se, kam každý z nich se vrací,

z té poesie, která duši dělá, se vrhnout’ v prozu, do otroctví těla a bez účelu znavovat’ se prací, až zkončila by smrť to marné žití – –

boj hlásám v žití, jenž se touhou třpytí, ať slabou prací – když se k duši vrací – – tmu vyrvat’ z těla, co jen bídu dělá!!