Šeř protrhla se světla tryskem ráno,
postřelo kraje zlatým pískem ráno,
kde jaké okno, zajásalo žití
a pozdravilo světlo slunce ráno.
Tam zbudil se i plod i zlaté kvítí
a děcko otci ve klín slétlo ráno.
Pak otec vstal, jde za své živobytí,
kde trmácí se, jak jen vstane ráno,
až zmizí stín, co na nouzi se chytí,
a jeho drahým žití vzplane ráno!