Povídá se o výstavě,
jež je tolik rozmilá,
že úplně jen tak hravě
hotova prý nebyla...
Podivná věc! Vždyť ne jednu
dělník ruku k práci zved!
vždyť, když já tam k sklence sednu,
sám jsem „hotov“ za den hned!
Bručí do mne žena moje:
„Co máš vlastně z výstavy,
když se stokrát nohy tvoje
v hospodách jen zastaví?“
Inu! Ženo, já se matu!
Podle mnohé podoby
zdá se mi, že výstava tu
pivovarské výroby!
Pivo, víno, to jsou věci
každé řádné výstavy,
i té dnes, jež učí přeci,
jak se co kde postaví.
Jen že! Pivo, víno stejně
postavit nic nemohou:
vždyť já po nich obyčejně
sotva stojím na nohou!
Převrácenost „u Nesmysla“
koná činy ohromné:
ondy tam při pivě „zkysla“
moje stará místo mne!
Housky se tam najed’ pansky
Hagenbeka mladý slon
a hlad neměl ukrutánský
po celý pak život on!
Jindy číšník, při návalu
že mi velkou portu dal,
došel za to kriminálu –
a tak dále, a tak dál!
Na konec by nápis hezky
se tam jistě vyjímal:
„Kdo promluví tady česky,
nutno, aby kat ho sťal!“