Když k nebi zříš a slzou oči rosíš,
pomni, že mimo hvězdy ještě říš,
jež uslyší tě, když jí tolik prosíš,
a proto neslz juž, ty vzdechy ztiš!
Vždyť tolik světem siroty té klíčí,
že, zmařiť ji, vše lidstvo nebe zničí!
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.