Tak jen se pyšni, černý, špinavý!
Ten kouř, co tebou ku nebi se vznáší,
tak jako strachem před tebou se plaší
a nad tebou se teprv klidně zastaví.
Ta kočka tebe ani neslaví
a se střechy ti smetí v tváře práší,
tlum vrabců křičí jako po Jidáši,
že pro ně chováš pobyt nezdravý.
Tak, pyšni se a kruť, ať moc tvá váží,
to zlaté slunko do tváří ti praží,
jsi jako pán, co nad lidem se vleče
s tou gloriolou moci, vznešenosti – –
co tady u nás matka dole peče,
ty kouř máš z toho a psi naši kosti.