Když zima vládne, u zahřátých kamen
se dobře, věru nejlépe pak sedí,
tam rekové své otvírají hledí
a králové svých drahokamů pramen.
Tam meluzina zvučí v horký plamen
a u krbu hned lidé staří vědí
pohádky, které vznikly na náledí,
kde v ledu kus se mění každý kámen.
Jen v rozhřátá se kamna zadívá
ta hlava lásky plná, šedivá,
už otvírá se celá kronika
a mysl bájí řadu celou tvoří – – –
z té každé hřeje cos a vyniká
jak plameny, co v kamnech bujně hoří!