Hoch dorostl – šel tedy jako jiní, šel v náruč žití, jak to každý činí, než připraví se ku vážnému kroku – hoch šel, jak motýl těkal pestrou síní,
kde v bazaru svět zboží má, jež stíní i v světle jasném ukazuje oku. Tou směsí zmámen, ztratil kolik roků, nic nenaleznuv, kde by žíti zůstal –
na pevném místě, na místě tom vzrůstal – jak motýl těkal, zavadil tu tady, tu méně a tam víc o zboží vnady – jas viděl, třpyt jak pozlátko, s nímž hrával
s tím rozdílem, že věcí těch byl nával. Dva hlasy jeho provázely kroky: ten první zněl jak svůdné lásky sloky, jak jemná hudba do sluchu se kradl,
ten druhý divně zněl – ty byly soky – neb druhý vábné zakřikoval toky, jichž ozvuk ve sluch mladíkovi padl. A mladík šel a horoval i chladl,
tu usmíval se věci zlaté chvíli, tam jiné prchal v dálný obzor bílý, tu políbil, tu strčil ve kout tmavý – lét’ několik let jako motýl hravý
a všechno shlédnul, všeho hojně užil, čím dál, tím méně chtěl, tím víc se tužil. Až ku východu přišel, složil zboží, co v bazaru si vzal, na skály loži
si oddechnul a leže, v paměť svedl ty věci všechny, které za podnoží si nesl v život a jež pílí zmnoží, i ty, jichž nemá, jež jen cestou shlédl.
Jas ve snu se tmou se mu v obraz předl, tak podivný, že chvílí hrůzou tmavou mu ve snu líčil peklo mladou hlavou a chvílí jasem zkvétající eden – –
zas slyšel hlas, však tenkrát jenom jeden! Ne hudbou sladkou, silou vzrůstající – co mluvil ve snu, to byl hlas ten hřmící... „Viď: plný je krám světa, hochu milý,
a na vybranou věcí, že až zšílí překupník, zvyklý na prostotu dětí – – máť zlaté věci, odlesk stříbra bílý i tmavé věci chová vzácnou pílí,
však v nitru každé ukryto jen smetí! Ty’s prošel vše – nic samo nepřiletí – to dobré, poznat’ jas i temno světa. Než nyní vstaň a zboží v propasť smeta,
jdi, pracuj sám – a poznav chyby všeho, ve zkušenosti času přežitého pomahej sobě, celkovému ruchu v svém nezkaženém, ve dřívějším duchu!“
Vstal mladík ten a cesty svojí plody v krám světa plný vrátiv, bez nehody svou práci začal, plnil ku všech blahu a zkončil šťastně na života prahu,
pracuje duchem, myslí, která vznítí, již měl, než vyšel do života k žití.
Cookies on Poetry Cove