Už zase prázdna? Dobrá. Kolikrát
tě nacpu za den vonným tabákem...?
A vždy to všechno zmizí zázrakem
a shoří, jak bys měla pořád hlad!
Já mohu čísť, já mohu psáť a hráť,
tím upomeneš slabým oblakem,
že zrudnouť chceš jak pancíř nad rakem,
když voda horkem v hrnci počne lkáť.
Já tě už musím, dýmko, zahoditi,
a novou koupím, velkou, objemnou,
té nevyprázdním, pokud slunce svítí,
den celý mráčky půjdou nade mnou –
koupím si dýmku, na víčko si sednu
a s kouřem, dýmem od země se zvednu.