Šlo pro mléko a hrnek padl z ruky
jen do hlíny a přec se dítě šklebí
a zraky mne a pláče bez potřeby;
vždyť zůstal celý, k čemu tolik muky!
Ten hrnek zvedlo, létlo mezi kluky,
kdož za mlada si skoku nevelebí! –
než narazilo dítě o dva hřeby
a slední hrnku zaznívaly zvuky.
Teď na troskách se směje malé dítě
a jako střepy jeho zuby zvoní – –
což hodiť hrnek, hlína zachytí tě –
zde tvrdá zem, já mrštím tebou o ni! –
Co něco chtíť neb něco očekávať,
když někým hodíš a chce zase vstávať!