Zde brána a zde psáno písmem zlatým,
kam vede vchod, kam první ulice –
tou branou chodí lidu tisíce,
ti shrbeni, ti s umem povypjatým.
Ten kleje a ten spěje dechem svatým
než po zemi spíš v zlaté hvězdice,
tu trhan a tam zlatá kněžice,
tu zdravený, tam chudý kolem pátým.
Tou branou jdou, jdou suchem nebo blátem,
tam v městě však se rozdíl měří zlatem,
tam platí um, ne člověk jediný,
tam úcta mizí v lidstva šediny,
ač branou chodci, kterou vešli jednou,
se ku poslední cestě touže zvednou.