Ó, zbloudíš-li bolem schvácena, má duše,
v to bílé a nesmírné prázdno resignace!
V to prázdno studené a němé hluše,
kam zoufalství rádo spěchává – v klín Matce,
v klín truchlivé a smírné Smrti,
v klín nehybné a pokojné tmy...
jak šťastna budeš mi –
ó duše, jak šťastna budeš mi!...
V snách těším se: – – ten hřbitov, bez konce a svitu –
zamlklý, posvátný! Tam Requiescant in pace
se modlí hluboké, věčné Ticho, plné soucitu,
na hrobech mrtvých, šťastných duší!... Spáti sladce
tam, v klínu zbožné, smírné Smrti –
ó, spáti tam, v klínu němé tmy!...
Jak šťastna budeš mi –
ó duše, jak šťastna budeš mi!...