S resignací němou drahný čas již kladu
do hrobky své duše rakve vzpomínek –
chladné, uzamčené, jednu k druhé v řadu...
Nechvátí mě bolest, nezmítá mnou vztek,
nepláči již trpce pro zašlých snů vnadu,
pro vzácných svých tužeb záhy svadlý vděk –
nevzpomínám v slzách na ten krásný věk,
kdy mi zdálo se: jdeš k nádhernému sadu
příštím rájům vstříc! – ten tam můj zármutek...
S resignací němou opouštím luh mládí –
lhostejný byv na něm, nechápavý host,
bez illusí, přání... Kráčím v budoucnost...
v severní kraj pustý, vichr mhy kam svádí...
Do hrobky své duše, nad níž noc se klene,
upomínek spouštím rakve uzamčené,
chladné, těžké rakve, jednu k druhé v řadu...
Nepláči a nelkám pro zašlých snů vnadu! –