Noci tichá! V svém objetí
dechem svým
mě uspi, abych zapoměl již trudu –
nechť tiše spím,
jak Smrt až hrobu mě zasvětí,
klidně spát budu!
Noci svatá! svým něžným rtem,
dechem svým
skloň nad mou skráň se v dlouhém políbení!
Nechť zbožně spím,
jak v rakvi až na věky zmlklý, něm
dlít budu v snění!
Noci mírná! svůj chvějný dech,
sladký dech
v mé duše krutý vkouzli spor a boje! –
Nechť tonu v snech
jak tehdy, až za Stygu vstoupím břeh,
do bran Pokoje!