Přál bych si velkou symfonii hvězd
v jediné písni vyslovit – a zemřít,
svou duši celou do svých veršů vnést,
zachvěti světem lhostejným – a zemřít.
V jediný výkřik mocný, úchvatný
vše vložit, co mou plní hruď – a zemřít,
v zpěv jeden vkouzlit akkord závratný
všech citů svých, jej zapěti – a zemřít.
Ten hvězdný vesmír, nekonečna říš
jen na okamžik pochopit – a zemřít,
to Příští zvědět, o němž, Pane, sníš,
Tvé lásky žár skrýt v ňadru svém – a zemřít!...