Zastav se! mučíš mě, kyvadlo žluté,
zdlouhavé, houpavé... únavy tíží
jižjiž svůj staviž krok. Směšnosti kruté!
líný tvůj chmurný stín zas dál se plíží – –
Upjatě pohlížím do tebe vzhůru,
hněv se mne zmocňuje, zloba mě chvátí,
zřím v tobě obraz svůj – karrikaturu –
bezděčně, směšně jak sem tam se klátí...
Netvore! zastav se, mučíš mě krutě,
zdlouhavé, houpavé, v ospalém chodu –
na tisíc kusů bych rozbil tě chutě,
Výsměchu proklatý lidského rodu,
symbole bezděčna kejklířství toho,
jehož zřím všude – i v sobě – tak mnoho!...