Tajemné květy dýchají a planou
v hlubinách duše, na dně kouzlem skryty
v šer klidných stínů, tiší zadumanou,
kam nevniká ni zrak, ni slunka svity.
Kam nezní vzdechy, stesky lidských bolů,
ni bouřný ruch, vír všední vřavy světské,
kde mír, kde mír! – Ó květy čarných stvolů,
jak závidím váš vděk té duši dětské!
Jeť plna něhy, vroucí, vábně snivé,
je ona sad, kde jasmínu dech voní,
je v stínu lesním pramen vody živé,
co kapradím kdes v mechu sladce zvoní...
Kam nevniká ni zrak, ni slunka svity
v šer klidných stínů, tiší zadumanou
v hlubinách duše, na dně kouzlem skryty
dýchají květy tajemné a planou.