Sychravým vlhkem (jak prsa mi tíží!)
žlutavá všednost se plíží –
V kročejů šelestu postavy míjí,
hovory míjí a rachotí vozy,
všechno mě uspává, konejší, spíjí
vřavou, jež těhotna lidskými losy...
Života nářek v hlubinách skryt mi
s bolestnou sklamání tíží –
umlká táhlými měkkými rythmy – –
Do hlasů zmatené směsi
hodiny bijí,
chmurný dech času se věsí
na jejich úderů šíji –
sychravým vlhkem se plíží a svíjí,
jakoby lkaly, táhlými rythmy...
(Života nářek v nich skryt mi
s bolestnou sklamání tíží!)
V kročejů šelestu všechno kol míjí,
hovory míjí a postavy míjí, rachotí vozy,
žlutavá všednost mě spíjí – –