Jsme v Apollu. Apollo z Belvederu
dal božské jméno jen. My ale v předtuše,
když poodhrnuli jsme těžkou portiéru,
na kapitolské zříme Venuše,
any se otáčejí, tvorové z krve, masa,
jak na podstavci krása kamenná
v museu kampidolském. Na pohled táž raça,
týž krk a boky, tatáž ramena,
týž účes, chřípí, týž ret vykrojený,
jímž pyšní se klasičtí naháči.
Však krásou klasickou moderní římské ženy
v divokém rytmu jazzband otáčí,
ne zřízenec, jenž znalcům za zpropitné
předvádí, zívaje, musejní antiku.
Moderní Řím laika spíše chytne.
Caveat consul! Pozor Frantíku!